Povídka

30. května 2011 v 15:06 | Gabriel Decay |  Povídky

Tak jako každý večer se šel Alan projít na most,pod kterým vedou koleje.Kolem sedmé večer tudy vždycky projede vlak a on se na něj dívá.Chodí každý večer.Jen on ,jeho mp3 a šílená hlava.Měl schizoidní sklony a byl paranoik,ale ještě pořád rozeznává realitu od jeho skvělého světa fantasie.

Škola,ta hrozná škola.Nenávidí ji.Nemá v ní žádný přátelé.O hodinách si čte,píše nebo kreslí.Už aby byl konec,protože dneska se po dlouhý době uvidí s Kate.
Jo, Kate.Je úžasná,nádherná,geniální prostě úžasná.Má černé vlasy a velké zelené oči.Ovšem poslední dobou to mezi nimi není růžový,i tak se Alan těší na odpoledne.
Čekal na ní před kulturním domem kolem třetí jak se domluvili,ale Kate nikde.
,,Alane.´´někdo ho oslovil a on se otočil.Bylo to ona.Byla nádherná jako vždycky a on se k ní hned vrhl.
Celé odpoledne strávili spolu.Byli na obědě.Zašli si na zmrzlinu,ale stejně si Alan nemohl pomoci.Ně co bylo jinak a když se jí zeptal jestli se něco děje,řekla mu všechno,že si našla nového přítele.Chtěla mu to říct hned,ale když viděla,jak je šťastný nechtěla mu ublížit.
,,Miluješ mě?´´zeptal se jí zoufale a ona mu řekla,že už ne..S tím se s ním rozloučila a odešla.
Alan stál přibitý na místě a bylo mu na zvracení.V jedné větě se mu zhroutil celý svět,který už tak nenáviděl a svět nenáviděl jeho,ale on se mu odevzdá jako se mu odevzdaly jiní.Stane se prázdnotou jako se staly jiní před ním.
Alan stál na střeše vysokého činžáku a díval se dolů.Konečně poletí.Konečně pozná,co je pravá svoboda.Chvíli brečí,rozbíhá se....
Stává se prázdnotou jako ti před ním.Až teď by mohl říct jsem nic
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama